Židovský hřbitov

Začalo to již před dvěma lety, kdy jsem se v jednom dílu Hledání ztraceného času dozvěděl o židovském hřbitově, který údajně stále spočívá na dně Lipenské přehrady. Postupně jsme sháněli dodatečné informace, mapy, apod. Velký posun znamenalo objevení starých ortofotomap z padesátých let, které se dají prolnout se současnou topografickou mapou. Tuto službu jsem využil a stáhl z ní mapu dotčené oblasti, kterou jsem promítl jako překryvný obrázek do programu Google Earth. To mi umožnilo odečíst až překvapivě přesné azimuty a vzdálenosti pro samotné vyhledávání.

Pro samotný den D jsme s Petrem připravili podrobný plán ponoru, který předpokládal zhruba 70 minut na dně v hloubce okolo 30m. Na to už se rozhodně vyplatí vzít znovudechy, a tak jsme smysluplně zaměstnali dvě jednotky CCR Liberty. K tomu jsme přibrali Nitrox 32 jako bailout. U hladiny nás přivítala krásná asi 5 až 6ti metrová viditelnost, spousty vodních rostlin jako stolístek, vodní mor a ponořená forma jednoho z lakušníků. Ten se zas tak často při potápění nevidí. Několik pařezů bylo porostlých krásnými trsy houby říční. Na všech možných pevných podkladech se tísnily slávičky a jejich množství téměř evokovalo korálový útes. Obsvlášť když obalovaly staré keře, připomínaly bizarní korály větevníky. 

Radost ale netrvala dlouho. Ve 12 metrové hloubce se viditelnost skokově změnila na 1,5 metru a to jí zůstalo až na samotné dno. Orientace a hledání byly o to složitější. Když jsme ve sté minutě ponoru byly stále v bývalém říčním korytě v hloubce 34 m, už jsme ani jeden z nás nedoufali, že hřbitov najdeme. Najednou jsme však začali stoupat a zanedlouho jsme se přehoupli přes nízkou zídku. Měl jsem za to, že je to jeden ze zničených domů. V tom se ale přede mnou objevil první náhrobek. Pocit to byl naprosto úžasný. V tu chvíli se spojily všechny mé snahy, přání a přípravy spolu s pocitem dobře vykonané práce. Vždyť uplavat 900 m na náměr není jen tak. V euforii jsem ječel do náustku s obrovským pocitem zadostiučinění.

Dno bylo pokryté jemným organickým bahínkem a jakmile jsme zastavili, okamžitě se začalo výřit do obrovských oblaků, které se šířily jako lavina. Jenže první náhrobek rozhodně nebyl jediný. Hned vedle byly další a další, a celé řady náhrobků: zaoblené, tupě špičaté, hranaté, zdobené, rovné i nakloněné. V té úžasné náladě jsem přestal sledovat čas na dně (v tu chvíli v hloubce kolem 26-28 m). Vždyť čas výstupu byl pouhých 14 minut a nijak závratně se nezvyšoval. To je nesporná výhoda elektronicky řízených uzavřených okruhů. 

Cestu zpět jsme si opět krátili pozorováním hezké podvodní přírody a tak nám to celé dost rychle uteklo. Obzvlášť, když jsme se v šestimetrové hloubce vyhřívali v 16° vodě. Celkem jsme pod vodou strávili bezmála 3 hodiny a naplavali přes 1800 metrů.

Děkujeme Vaškovi za půjčení foťáku a JanKovi za půjčení světel.

Jakub