Klubová Amerika 2020

Velká Amerika je velké lákadlo pro spoustu romantiků a dobrodruhů, ale což takhle mít jí jen pro sebe, a to na celý víkend? Pragoaquanaut uspořádal akci, díky které to bylo možné.

Tedy takový byl alespoň plán. Velká Amerika byla po loňské úspěšné akci zamluvena na 5.6., ale později se nám Lomy Mořina ozvaly s tím, že nám termín posunuly na 20.-21.6. No nevadí, alespoň to vychází na slunovrat a můžeme ho řádně oslavit. Jenže to nebylo poslední překvapení. To další bylo, že v lomu, který jsme si zamluvili a pronajali, nebudeme sami. Budou se stavět kulisy k filmu.

Nakonec to ale nebylo tak hrozné. Středověká rybářská vesnička s lodí působila celkem idylicky. Jedinou nevýhodou bylo, že jsme museli parkovat na opačné straně lomu, než jsme měli oheň, a tak jsme neustále putovali z jedné strany lomu na druhou, a to není zrovna blízko.

To horší překvapení nám připravilo počasí. Celou sobotu pršelo, jen se lilo, takže moc lidí tam nebylo. Déšť odradil spoustu pozvaných přátel. Ti nejvěrnější, či nejnatěšenější však dorazili. Po více jak patnácti letech se tu například ponořil Karel se Štěpánem. Štíp měl tedy o něco menší časovou mezeru než Karel, za to však oslňoval zářivou bělobou svých doposud nedotčených dvojčat, které pro krátký šroub musel upevňovat k backplatu popruhem. Janka výskala nadšením, že se opět může potápět se sidemount rebreatherem pod vedením zdatného instruktora Paldy. Petr se smočil, aby se neřeklo, ale jinak se nikomu moc do vody nechtělo, obzvlášť když viditelnost byla zhruba metr a půl. Voda v Americe jde do kytek víc a víc. Barvu měla krásnou, jenže pod vodou byla „mléčná“. Petr hlásil stokusová hejna tloušťů v menší části lomu. Méně početné, ale i tak vydatné hejno brousilo pod molem u štoly a nechávalo se krmit výborným chlebem z Antonínovy pekárny. Nepochybně je to jeden z důvodů, proč je ta voda, jaká je. Ten, kdo tlouště do Ameriky vysadil, by zasloužil tyčí přes kule.

Zvýšená hladina vody však přinesla jednu ohromnou výhodu. Štoly páté úrovně byly zatopené, takže se po nich dalo jezdit na kanoi, a děti hned měly jednu dobrodružnou atrakci navíc. Martin, Mates a Venda se dokonce odvážili propotápět štolu až k vrátku, kde už byla hladina zcela uzavřena pod stropem štoly.

Večerní společenská zábava u ohně a opékání kýty bylo náramné. Děti mezitím dováděly s lodí na jezeře, probrala se nejedna vtipná historka a bylo nám spolu zase moc fajn. Jančina soutěž v degustaci moravských ovocných pálenek měla velký ohlas a Janka sama musel uznat, že „Pražáci“ se taky trochu vyznají.

Večer jsme měli velmi milou návštěvu výra velkého. Spíš jsme tedy byli my na návštěvě u něj a rušili jsme ho na jeho lovišti. Ukázal se nám hned dvakrát a připravil tak pro nás skvělé zpestření už tak pěkného večera.

Spali jsme kam si kdo lehl, postavil stan, zaparkoval, nebo vysunul stan na střeše auta. Přes noc už naštěstí tolik nepršelo a neděle se obešla zcela bez deště. To nám dovolilo podniknout víc aktivit než předchozí den. Toník se učil slaňovat a jímarovat, Jáša a Kučerovic holky se potápěli s přístrojem.

Vedlejší lom Mexiko byl přístupný jen těm, kteří se nebáli se protáhnout štolou, kde mezi hladinou a stropem zbývalo nějakých 25 – 30 cm. Odměnou byl nádherný pohled na druhotně ponořené rostliny a keře. Mezi rdesty, hvězdoši a parožnatkami se tak objevovaly přesličky, které si razily cestu k hladině, kde teprve rozbalovaly své listoidy. Dosahovaly tak nevídaných délek. Zaplavené tůně s ostrůvky, mechy, přesličkami a další vegetací působily doslova kambricky.

Takže i přes původní nepřízeň počasí se akce vydařila a doufáme, že si ji budeme moci za rok zopakovat. Snad tam tentokrát budeme bez filmařů a voda se alespoň trochu vyčistí.

Jakub

<°(((><

Bonaire

Video, fotky a článek z úžasné klubové výpravy na Bonaire. Aktualizováno!!!

Zatopené bagry

"Nurkowanie na koparki po dziesięciu latach i dwóch miesiącach"

Vašek boduje

18.12.2010 se Vašek účastnil minifestivalu uwforografie v Brně